NEZAMĚSTNANOST

Obrací se na mne mladí lidé s otázkou, co chci dělat s nezaměstnaností.

Podpora zaměstnanosti a motivace zaměstnavatelů je velmi složitá věc která se nedá shrnout do jednoho článku. Navíc, systém je velmi křehký a slibovat něco, na co nebudou peníze, je nezodpovědné. 

 

Řešení tohoto problému bych viděl v plošné úlevě pro všechny zaměstnavatele, a to bez složitého papírování. Zrušil bych dosavadní systém dotovaných stáží.

 

V praxi to vypadalo tak, že absolvent-stážista dostal pár korun na jídlo, dotace mu zaplatila ubytování, dopravu. Vysoká částka (i v řádu stotisíc) zůstávala firmě. Jenže taková stáž trvala 3-12 měsíců. Pak byl stážista velmi často opět na pracáku. Po absolvování takové stáže se absolvent stejně opět potýkal s podmínkou potencionálních zaměstnavatelů, a to s požadavkem na praxi v oboru 3-5 let. Některé firmy, "po česku", začaly fungovat jako průtokový ohřívač. 

Dotace se tak stala významným příjmem firmy, ale zároveň byla i "demotivační" pro sepsání dlouhodobější pracovní smlouvy, a minimálně polovině absolventům žádné stálejší pracovní místo nepřinesla. A to i přes velké finanční výdaje státu. Pravda, z peněz EU.

 

Jako možné bych viděl třeba toto. Absolventovi minimálně minimální mzdu, firmě příspěvek za zácvik (např.+15Kč na hodinu), a pokud firma po půl roce uchazeče zaměstná na dobu určitou (alespoň 3 roky), dostane firma roční úlevu na odvodech sociálního ve výši např. 50% na dobu 1 roku (nebo i víc, když to rozpočet unese). Mzda absolventovi by se postupně, dle jeho výkonů, navyšovala. Po uplynutí tří let, v případě prodloužení smlouvy, další úleva na odvodech. Tímto by se motivovaly firmy i pro běžné dlouhodobé zaměstnávání. Tato výhoda by se ale vztahovala pouze na uchazeče vybraných skupin a vedených na Úřadu práce. A bylo by to i spravedlivější k malým firmám. A možná by se zvýšila i ta konkurenceschopnost. Upřednostnili by se místní zaměstnanci před zaměstnanci z agentur.

 

U uchazečů o zaměstnání ve věku nad 50 let je třeba se zamyslet nad formou pozitivní diskriminace. Řešení bych viděl ve formě bonus-malus. Pokud uchazeč odpracoval např. 30 let a tím i těch 30 let přispíval do sociálního systému na jiné, měl by firmě, která ho zaměstná, vzniknout nárok na úlevu v odvodech do sociálního systému. Tímto krokem by se alespoň část padesátníků stala pro zaměstnavatele finančně zajímavou skupinou.

 

Další možností by bylo odměňovat podniky slevou na odvodech v případě, že bude preferovat pracovní kolektiv, ve kterém se uplatní všechny věkové skupiny, s různou délkou úvazku, či s různým požadavkem na výkonnost dle zdravotního omezení. Samozřejmě, že finanční ohodnocení musí vycházet z množství odvedené práce. 

A tak nám možná vzniknou nově stará pracovní místa personalistů. V mnohých firmách roli personalistů přejaly právě pracovní agentury. Jsem ale přesvědčen, že potřeby podniku citlivě a erudovaně vnímá jen ten, kdo v podniku přímo pracuje. A to delší čas, a má zkušenosti z výroby i z kanceláře.