BOHUMÍR ŠMERAL A JEHO ODKAZ

Je konec října a v této souvislosti, bychom si měli připomenout kromě vzniku Československa, které bylo tak trnem v oku polistopadovým politickým špičkám, tvořených řemeslnými kriminálníky, povaleči a pseudohumanisty organizovanými v tlupě Charta 77 (a to až na světlé vyjímky), kdy tento triumvirát uzavírají nomenklaturní kádry KSČ, kteří společně vyprodukovali projekt „ Havel-dramatik “, který jako poslední „ komunisty zvolený “ prezident rozpad Československa završil, osobu, která v našich novodobých dějinách sehrála neopomenutelnou roli.

Touto osobou je politik, novinář, publicista a překladatel Bohumír Šmeral, proti němuž jsou představitelé současné politické scény pouhými atrapami, kdy výkon veřejné politické funkce je pro ně primárně zdrojem bezpracného zisku a přístupu k informacím, které výhodně zúročí jejich donátoři z řad lobistů na tak zvaném volném trhu. I jejich pracovní nasazení je v hrubém nepoměru k příjmům a požitkům vyplývajících z výkonu veřejných funkcí.

Bohumír Šmeral se narodil dne 25.10.1880 v Třebíči do středostavovské rodiny. Otec byl učitel a později řídícím na třebíčské měšťanské škole a matka Růžena přinesla věnem hospodářství o výměře cca 25 ha zemědělské půdy, včetně hostince, který byl součástí hospodářských budov selského stavení (dnes chátrající objekt musea ve správě kraje Vysočina ovládaného rádoby levicí, jaký to paradox). Toto sociálně-ekonomické prostředí umožnilo mladému Bohumírovi pozdější studia na Karlově univerzitě. Nicméně Třebíč té doby byla velice průmyslově rozvinuta a dělníci tvořili velmi významnou skupinu obyvatelstva a jejich způsob života a uvažování byl velmi inspirativní i pro chlapce z „ lepší rodiny “ což ostatně předurčilo jeho další názorovou a politickou orientaci v budoucnu.

Po absolvování třebíčského gymnázia zahájil r. 1898 studium práv na Karlově Univerzitě, která dokončil r. 1904, již během studia se stal spolupracovníkem Práva lidu, od r. 1901 řádný redaktor, přičemž v letech 1899-1900 redigoval socialistický časopis Studentský sborník.

Jeho schopnosti v oblasti novinářské práce z něj oprávněně učinily v letech 1908 až 1916 odpovědného redaktora Práva lidu a i přes pracovní vytížení byl schopen podílet se na vydávání teoretické revue Academie. Kromě výše uvedeného ho nelze pominout jako autora teoreticky a historiky zaměřených spisů a významného překladatele, kdy jako první přeložil Marxův Kapitál z němčiny do češtiny.

Vysoký intelekt, znalost socialistické teorie a politický talent v kombinaci s osobními vlastnostmi jako houževnatost, obětavost a smysl pro disciplínu ho katapultoval do vysoké politiky, když v r. 1911 se po volbách stal poslancem Říšské rady Rakouska-Uherska za sociální demokracii, kde prosazoval koncepci kulturně národní autonomie spojené se sociálními reformami, kdy vycházel z kompromisu mezi marxistickou teorií a praktickou politikou jinými slovy šlo o vizi socialistického státu na bázi parlamentní demokracie v rakouském soustátí často později označováno jako tzv. austro-marxismus.

To byl také důvod proč byl od r. 1917 terčem nacionálního křídla v soc. demokracii pro údajnou „ rakušáckou politiku “ a později odmítl účast v Revolučním národním shromáždění a vládě. V této souvislosti by nemělo býti opomenuta ta skutečnost, že svým jasně definovaným politickým postojem získal respekt i Habsburského domu, jenž bez ohledu na jeho levicové smýšlení, vyústil v nabídku nového císaře Karla I. na ministerské křeslo a to opakovaně, jež s díky odmítl, avšak svého vlivu využil k intervenci za propuštění politických vězňů a své zkušenosti ve spojení s osobní autoritou dal do služeb organizátorům generální stávky dne 14.10.1918.

V r. 1920 se zúčastnil parlamentních voleb, kde díky svým řečnickým schopnostem na politických shromáždění jasně formulovat politický program spočívající v rozšíření samosprávy zřízením dělnických rad, široké socializaci velkokapitálu při zachování soukromého vlastnictví na úrovni drobného a středního podnikání získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za sociální demokracii.

Po rozštěpení sociální demokracie se v květnu 1921 podílel na založení Komunistické strany Československa, kde v organizačních otázkách a metodách práce navazoval na české a středoevropské ( předlitavské ) tradice.

Při následujících parlamentní volbách v r. 1925 svůj mandát tentokrát za KSČ obhájil a řádně vykonával celé volební období do r. 1929. Poté, kdy byl z vedení KSČ odstraněn, se věnoval práci v kominterně a publicistice, kdy působil převážně v zahraničí.

Do domácích poměrů znovu zasáhl, když v parlamentních volbách v r. 1935 do Národního shromáždění získal senátorské křeslo, kdy v senátu setrval do r. 1938. Během tohoto období se vymezoval proti negativistické politice komunistů vůči Československé státnosti a svým nezanedbatelným vlivem podporoval Švermu v jeho kurzu směřujícího k obraně republiky proti nastupujícímu fašismu a také vyjádřil podporu volbě E. Beneše prezidentem.

Bohumír Šmeral patřil společně s Vladislavem Vančurou a Ivanem Olbrachtem mezi ty levicové intelektuály se kterými T.G.Masaryk nikdy styk nepřerušil a řešil aktuální politické otázky. Svůj nepochybný vliv na to měla ta skutečnost, že v období tzv. hilsneriády jako student vystoupil na obranu T.G.Masaryka a proti antisemitismu což předznamenalo jejich další vztah během jeho aktivní politické kariéry, když byl Masaryk prezidentem.

Musíme věřit tomu, že Bohumír Šmeral a jeho politický odkaz se stane inspirujícím pro vznik autentické levice v ČR, kdy jeho ekomomicko-sociální koncepce byla v různých modifikacích úspěšně realizována v severských zemích včetně sousedního Rakouska.

Ač jeho politicko-ekonomický program stál za vítězstvím KSČ v r. 1946 je jeho osoba pro současnou deklarovanou levici persona non grata a to zejména pro KSČM s.r.o., jelikož jeho principiální postoj v oblasti sociální politiky, hlavně snaha o její faktickou realizaci, a materialisticko-ateistický pohled na svět je v příkrém rozporu s její linií, která je kontinuálně uskutečňovaná od r. 1969 do dnešních dnů. Jeho odkaz je zejména nepřijatelný pro klerikální křídlo v ÚV KSČM s.r.o., které sebe sama označuje jako „ rudý klér “ nebo si také říkají „ rudí klérové “ , nezaměňovat s „ rudými khméry “ působícími v Kambodži, s těmi je snad spojuje jen sociální pokrytectví.

Tato vysoce sofistikovaná skupina s úzkými vazbami na katolickou církev se snaží formou tzv. „ salámové metody “ spočívající v hojné účasti, a přímým organizováním církevních obřadů, ze strany členů ÚV KSČM s.r.o. jako jsou např. svatby, křty a pohřby, podprahově působit na ateistickou většinu obyvatel ČR, která uznává dialektický materializmus. Konečným cílem je rekatolizace společnosti a zpomalení snahy o odluku církve od státu. Kdy toto klerikální křídlo vychází z úvahy, že pokud politické špičky a funkcionáři strany, která se navenek tváří, že vychází z dialektického materialismu, veřejně respektují a propagují katolickou církev aktivní účastí na jejich církevních obřadech, formují tak pozitivní postoj řadových členů a apolitických občanů ke katolické církvi. Z čehož se KSČM s.r.o. chystá těžit do budoucna. Jelikož díky své politické flexibilitě spočívající v programových průnicích s kýmkoliv, kde jedinou měrnou hodnotou je cena, neboli politický „ deal “ by tak mohla zaujmout nezastupitelnou roli místo KDU-ČSL na současné politické scéně.

Ústřednímu výboru KSČM s.r.o. se jeho politický odkaz nehodí do ideologické výbavy, proto jeho likvidací, organizovanou formou pozvolného zapomnění, pověřila okresní gauleiteri KSČM s.r.o. kraje Vysočina, kde má tato významná osobnost české a evropské autentické levice první poloviny dvacátého století rodiště.

Tito příživníci, kteří díky svým morálně volným vlastnostem vyměnili podporu pro hejtmana kraje, vršícího funkce za funkcí, za uměle vytvořené pašalíky, jsou dostatečnou zárukou toho, že v Třebíči, kde doposud stojí rodný dům Bohumíra Šmerala, v němž kdysi byla i pamětní síň, bude tento dům pod pečlivým dohledem zastupitelů kraje Vysočina za KSČM s.r.o. pozvolna a neodvratně chátrat, stejně jako jeho historicko-politický odkaz. 

Autor: Luděk Růžička, politické hnutí SVAZ